Historie Kololeče:Stránka je na adrese: kololec.svet-stranek.cz

Dovolujeme si zveřejnit některé zjištěné údaje o životě a událostech v obci z dochovaných ústních informaci a poznámek jednoho z kronikářů pana BedřichaTomáška.

• Kaplička byla pravděpodobně postavena v obci kolem roku 1800 (podle záznamu Josefa Tomáška u příležitosti konání sbírky na koupě zvonu v roce 1920, viz foto na rajčeti – v albumu „Historické fotografie Kololeče a jejich občanů“), z této doby pochází pravděpodobně i socha sv. Jana Nepomuckého

• První zdokumentována oprava kapličky byla v roce 1884, kdy starostou obce byl Josef Vlasák čp. 5. Opravu provedli tesař František Brabec z Kololeče a klempíř Josef Kalous z Třebenic. Do kopule kapličky vloženy obecním úřadem dokumenty. Ve stejném roce byl MUDr. Václav Pařik zvolen za purkmistra třebenického.

• Kolem roku 1890 vyhořela kovárna, která stála na dnešním pozemku Martinců a kde byl kovářem pan Hacmac.

• Veliká povodeň postihla obec v roce 1901 (podle podle ústního podání starých občanů).

• Do 1. světové války (1914 – 1918) bylo z obce mobilizováno větší množství občanů.

• V 1. světové válce padli tito občané Kololeče: Pospíšil Antonín čp. 21, Janecký Rudolf čp. 12, Filous Karel čp. 37, Venzel František čp. 23. Nezvěstní: Sigmontl Antonín čp. 28, Gebhardt Václav čp. 18. Do ruského zajetí padli Filous Josef čp. 37, bratři Krycner Alois a Pravoslav čp. 29, kteří potom bojovali v československých legiích a vrátili se do obce v roce 1918.

• K zakoupení nového zvonu do kapličky byla roce 1920 byla v obci uspořádána peněžní sbírka. Původní zvon byl v době 1. světové války zrekvirován pro potřeby zbrojní výroby. Vybráno bylo 1202,- Kč, cena zvonku 1245,- Kč (přispěli např. Hacmac František – 70, Martinec Jindřich – 50, Švanda Josef – 20, Filous Václav – 10, Jedlička Alois – 20). Iniciátorem sbírky byl Josef Tomášek čp. 12. Velkolepá slavnost svěcení zvonu byla uspořádána dne 5.6.1921.

• Podle zákona o pamětných knihách obcí, byla dne 9.6.1921 založena kronika obce Kololeč

• Obecní knihovna byla založena v roce 1927, která měla 48 knih. Do začátku obecní úřad vyčlenil na nákup knih 100 Kč.

• Panem Františkem Hacmacem byla obci darována roce 1928 lípa a následně vysázena na návsi (před domem čp. 3).

• „Kroužek ochotníků“ byl založen v roce 1928, který od svého založení sehrál několik divadelních představení, pořádal kabaretní večery a hlavně se vyznamenával při pořádání každoročních „Staročeských májů“

• Mateřská školka byla v obci zřízena v roce 1930, učitelka Zdena Tatarová (z Třebenic)

• Po podání stížnosti, že nebyly zatím do kroniky prováděny zápisy – dne 18.6.1931 byla kronika obnovena a dne 13.12.1931 byl prvním kronikářem jmenován pan František Malý čp. 17.

• Další oprava kapličky byla provedena v roce 1933. Sbírkou mezi občany byla umožněna oprava oken, dveří, zdi, a střechy.

• V roce 1935 postavena státní silnice přes Kololeč. Kololečský vrch byl snížen o 160 cm, rozšířena zatáčka u Henichů čp. 38 a na silnici byl položen asfaltový povrch.

• Ve stejném roce dne 28. listopadu vznikl požár ve stodole pana Josefa Péči z Třebenic na pozemku čp. 17. Stodola byla úplně zničena včetně uskladněných zemědělských strojů.

• V roce 1936 v květnu pořádal „Kroužek ochotníků“ tradiční kácení máje. Na návsi pod májkou byla sehrána májová hra rázu vlasteneckého (viz fotogalerie – od paní Kindlové 1)

• Dne 20.7.1938 se konala Kololečská pouť, v kapličce byla sloužena mše svatá. Každoročně se v obci pořádala pouť v měsíci červenci na svatou Annu včetně pouťové veselice.

• Po zabrání Sudet v roce 1938 byla na konci Kololeče na silnici do Podsedic zřízena Pohraniční pasová kontrola (viz foto na rajčeti – v albumu „Historické fotografie Kololeče a jejich občanů“)

• Po zřízení protektorátu Čechy a Morava v roce 1939 (15.3.), byla v srpnu zrušena Pohraniční četnická pasová kontrola a na jaře dalšího roku byly vyměněny nápisy na německo-české. Několik občanů zejména německé národnosti nastoupili službu u wehrmachtu a SS jednotek.

• V únoru 1940 nechala obec prokopat strouhu od Kricnerů čp. 29 až k potoku.

• Za doby okupace byla kronika zaslána do Prahy k podpisu a nebyla vrácena až do roku 1948.

• Živelní pohroma postihla obec dne 28.5.1941 v 10 hodin večer, kdy se strhla veliká bouře s krupobitím a průtrží mračen. Veliké proudy vody se valily dole vesnici a rozlily se po polích a obci. Splachovaly půdu z polí i s úrodou, která byla zaseta. Veliké škody způsobily. Zároveň na několika místech v katastru obce se sesula půda a zničila mnoho ovocných stromů. Co nezničila voda, dodělaly kroupy, které padaly větší než velikost třešně. V několika minutách jich v některých místech leželo až ¾ metru. V obci byla nejvíce poškozena povodní paní Barešova čp. 23 a rodiny Krycnerova čp. 29 a Pilnayova čp. 27. Tam se utopily kozy a prasata, když voda vnikala okny do domů.

• Podruhé byl odebrán zvon z kapličky v roce 1942, tentokráte pro potřeby zbrojní výroby wehrmachtu

• V době 2. světové války byla samospráva obce zrušena a od 1. září 1942 došlo ke sloučení s Třebenicemi a Kololeč se stala městskou části.

• Na přelomu let 1945 až 1946 byli z obce odsunuti občané německé národnosti (rodiny Burdova čp. 40, Dauschova Josefa čp. 6, Wlasáka Gustava čp. 5, Michla Václava čp. 35, Wlasáka Gustava čp. 37, Dushova Leopolda čp. 15, Dushova Františka čp. 15, Hörttigova čp. 28, Gössigova Klem. čp. 16), a nad jejich majetky převzali podle Benešových dekretů, národní správu někteří občané obce.

• Po skončení 2. světové války k 23. lednu 1946 na přání občanů došlo k zpětnému osamostatnění obce (odloučení od Třebenic).

• Elektrifikace Kololeče byla zahájena v červnu 1948. Místní občané si sami postavili transformátor. Připojení do sítě bylo v listopadu téhož roku. Rovněž byl v obci zaveden místní rozhlas, mimo zpráv a oznámení mohli občané za poplatek 2 Kčs přát k svátku a narozeninám.

• Pan Otakar Přibyl (vnuk Josefa Tomáška) v roce 1949 koupil a přivezl nový zvon do kapličky.

• V padesátých létech byla zvoníkem paní Gebhardtová.

• První televizor v obci zakoupil pan Antonín Čejka čp. 42 v roce 1954.

• Požární nádrž byla vybudována v létech 1962 až 1964.

• K dalšímu sloučení Kololeče s Třebenicemi došlo v roce 1960 a v obci místo Místního národního výboru byl ustanoven Občanský výbor.

• V roce 1962 byl zasypán rybník u Berounských.

• Požár vypukl v domě Františka Jedličky čp. 15 v roce 1964 (6.8.), který úplně vyhořel. Požár založil jeho vnuk, který si ve stodole hrál s ohníčkem.

• Oprava domu čp. 17 na pohostinství a prodejnu Jednoty byla zahájena v roce 1966. Ve stejném roce byl uzavřen hostinec u Šebestů.

• Vodovod byl vybudován v roce 1975 v Akci „Z“. Pro zemní práce – výkopy bezplatně zapůjčila Secheza Lovosice zemní stroj „bělorus“ obsluhovaný panem Ladislavem Kocánkem čp. 32.

• O tři roky později - v roce 1978 byla vybudována kanalizace v Akci „Z“. Obdobně jako u vodovodu byl využit zemní stroj.

• Občanský výbor ukončil svoji činnost v roce 1996 a až do roku 2008 obec neměla samosprávný orgán. To se výrazně projevilo v chátrání obce a upozaďováni obce v rámci města Třebenice – minimum snahy a dotací pro zlepšování života občanů, vzhledu obce a potřebné infrastruktury.

• V létech 2004 až 2005 byla provedena oprava kapličky – rekonstrukce oken, dveří, kopule, střechy a kříže. Bylo provedeno okopírování dokumentů v kopuli a jejich doplnění o dokumenty ze současnosti.

• Na základě iniciativy některých kololečských žen, byl dnem 29.9.2008 v souladu se zákonem o samosprávě obcí ustanoven Osadní výbor ve složení ing. Jindřich Najnar, Pavla Kofrová, Lenka Veselá, Ivana Jarošová, Jaroslav Hacmac ml., Jana Kocourková. Aktivní činnosti Osadního výboru začíná nová etapa v životě obce.

Veškerá dokumentace činnosti Osadního výboru (dále jen OV) a záznamy o událostech a životě v obci jsou vedeny v elektronické podobě a jejich správcem je členka OV paní Lenka Veselá. V roce 2010 byla vytvořena internetová stránka pod názvem „Stránka osadního výboru Kololeč“ s cílem dát občanům potřebné informace, přibližovat jim události a život v obci formou článků, fotografií a videí. A samozřejmě pro širší veřejnost dát informaci o existenci obce a hlavně pro ty, kteří jsou nějakým způsobem s naší obcí spjatí.